Co děláme

7.5. a 11.5. bylo v pustiměřské knihovně pasováno 37 prvňáčků na čtenáře. Žáky 1.A a 1.B pasoval na čtenáře za přítomnosti pana starosty rytíř Zdeněk. Děti dostaly průkaz čtenáře a krásnou knihu. Dášeňka od Karla Čapka zaujala všechny malé čtenáře.Po slavnostním pohoštění si děti prohlédly knihovnu a mohly si půjčit knihu. Do školy se děti vrátily plné krásných dojmů.

Přišlo jaro, měsíc duben a s ním významný svátek – Den Země. Ctí ho všichni lidé, kterým není lhostejná naše budoucnost. Pustiměřské děti se celý školní rok učí přebírat zodpovědnost za současný i budoucí stav životního prostředí. Pod vedením svých vyučujících se zajímají o přírodu, o její bohatství a krásu, ale také o její bolesti – špinavé řeky, znečištěný vzduch, mizející druhy zvířat a rostlin. Jsou zapojeny v projektu Globe, s využitím jednoduchých vědeckých postupů získávají data ze svého okolí, která odesílají ke zpracování do celosvětové databáze. Už i malí prvňáci se učí třídit odpad, celá škola hraje hru Recyklohraní. V této škole prostě vědí, že život na zemi je i v jejich rukou.

Proto bylo jedině přirozené, že chtěly děti společně se Zemí oslavit její Den. Mladší děti shlédly ekologickou pohádku, starší žáci dokument Home (Domov aneb Kam směřuje naše cesta). Po diskusi ve třídách nad obsahem filmů se žáci pustili do různorodých aktivit. Spousta dětí namalovala a napsala oslavenci, tedy Zemi, přání, jiní žáci lepili mozaiku z odpadových materiálů,konkrétně z víček od PET lahví, vyplňovali pracovní listy s environmentální tematikou, mladší děti se rozprchly do okolí a vyčistily svůj kousek Země od odpadků. Země se na ně usmívala příjemným počasím, snad byla spokojená. Svitla jí totiž naděje…

. . . partička skvělých holek a kluků ze ZŠ Pustiměř si prodloužila svůj pobyt ve škole a do prázdninového dne se probudila ve škole v počítačové učebně, kde předtím sehrála velký turnaj v Buláncích a šipkách. Co se ještě událo napoví fotky :o))

Již několik let trvá tradice jarního Jarmarku na naší škole ZŠ a MŠ Pustiměř. Předešlé ročníky byly ve znamení vystoupení jednotlivých ročníků pro své kamarády a rodiče, doprovázené prodejními stánky.

Letošní rok jsme pojali jarmark trošku jinak. Místo vystoupení žáci pomáhali v dílničkách, kde si mohli jak návštěvníci, tak samotní žáci vyzkoušet uplést pomlázku, ozdobit kraslici voskem, vytvořit potisk na tričko, něco vyrobit z keramické hlíny případně z papíru nebo zajít do herny. Pestrá byla také nabídka prezentací jednotlivých předmětů na interaktivní tabuli, kde si žáci připravili informace o zvířatech, z historie nebo jen tak o svých aktivitách ve škole a akcích školy.Velmi poutavé byly ukázky pokusů z chemie, kde se žáci s paní učitelkou snažili ukázat i zajímavou stránku tohoto, ne příliš oblíbeného, předmětu. Tento program byl doprovázen prodejem výrobků z vlastní, případně rodičovské dílny a také sportovním kláním silového trojboje všech ročníků.

Nutno říci, že celý jarmark byl velmi pestrý a každý, kdo odcházel, si s sebou mohl odnést mnoho krásných výrobků, které poslouží jako dekorace rodinného prostředí a zároveň také jako vzpomínka na tento den.

V pátek 23. 3. se uskutečnilo v tělocvičně školy školní kolo soutěže ve zpěvu jednotlivců. Tomu předcházela třídní kola a z každé třídy si účast vybojovali 3 nejlepší zpěváci.Vystoupení žáků mělo slušnou úroveň, každý se snažil zazpívat svoji píseň co nejlépe. Učinkující byli rozděleni do dvou kategorií podle ročníků.

Všem zúčastněným gratulujeme a držíme palce při reprezentaci školy v okresním kole.

Ve středu 21. 3. 2012 se zúčastnili malí sportovci z naší základní školy tradiční a jako vždy velmi dobře připravené sportovní soutěže ve Vyškově – okresního kola v silové všestrannosti žáků 3.-4. tříd. Každou školu reprezentovala čtyřčlenná družstva chlapců a dívek, která měřila své síly v těchto disciplínách – překážkovém běhu, šplhu na tyči, hodu kriketovým míčkem na cíl. Výkony jednotlivých závodníků se bodovaly a postupně se stanovilo celkové pořadí družstev.

Děvčata po výborném výkonu v hodu na cíl (kde byla nejlepší) mírně ztrácela na nejlepší družstva v překážkovém běhu i šplhu. Celkově obsadila po statečném výkonu 5. místo.

Chlapci zvládli šplh i překážkový běh bez sebemenšího zaváhání. Částečný nez- dar v hodu na cíl je už ale nemohl připravit o vynikající 2. místo!

Děkujeme děvčatům a chlapcům za kvalitní výkony a vzornou reprezentaci školy.

V sobotu 3. 3. v 8:45 h jsme se sešli před školou. Odevzdali jsme všechny doklady a už jsme jen čekali na autobus. Po jeho příjezdu jsme naložili věci, rozloučili se s rodiči a vydali jsme se na cestu do Hynčice pod Sušinou. Asi po hodině jízdy jsem snědl první krajíc chleba s řízkem, který mi velmi chutnal. Cesta trvala zhruba 2,5 hodiny.

Spatřil jsem velmi krásný výhled na krajinu. Když už jsme skoro dojeli až k chatě, měl jsem strach, že to autobus nevyjede a my si budeme muset nosit ta těžká zavazadla. Ale nakonec to - díky bohu- autobus vyjel. Vynosili jsme si lyže do lyžárny. Tašky jsme si uložili na chodbu a pak do pokoje. Já dostal pokoj č. 9. Bydleli jsme v něm čtyři kluci. Pokoj nebyl zrovna největší a ani moc udržovaný. Po ubytování jsme se vydali asi 200 metrů do kopce ke sjezdovkám koupit si skipas. Se skipasem jsme vyšlapali skoro „rovný“ kopec, na němž to fičelo rychlostí šneka. Prováděli jsme nudné cviky ale aspoň jsem si něco zopakoval.

Každý den jsme postupně pokořili jeden svah a učili jsme se obloučky, plužit, zatáčet na hranách, a tak dále a dále. Po každé lekci jsme skončili v bufetu. Výcvik probíhal denně od 9:15 do 11:30 a odpoledne od 14:15 do 16:00 hodin. Budíček nás nelítostně tahal z postele v 7:00 hodin ráno, na snídani jsme si pochutnávali v 8:00 hodin, oběd nás zasytil ve 12:00 hodin a večeře v 17:00 hodin. Vařili nám velmi dobře. V 19:0 hodin jsme vyslechli denní rozkaz a ve 20:00 hodin se bavili u společenských her. Ve čtvrtek nás potěšila i diskotéka, na které jsem tancoval od začátku do konce. Ve 21:30 hodin naši zábavu ukončila večerka.

Na horách se mi moc líbilo a jel bych zase. Skamarádil jsem se i s klukama z Křenovic. Dozvěděl jsem se také hodně zajímavostí o lyžování. A přišel poslední den. Sbalili jsme si věci a vraceli se domů. Tak takový byl jeden suprový týden s mojí třídou v Hynčicích.

Je prosinec. Blíží se Vánoce, všude sníh pro děti hurá velká sranda, pro starší pány další dřina a několik hodin zaplněných nadávkami a nejlepší na konec „kde mám tu blbou lopatu“. Samozřejmě pod sněhem je někdy je někdy také led. A jsme u dalšího problému. Děti řvou „hurá“ a raduji se z klouzačky a dospělí by se mohli zbláznit. Na silnici jeden dospělý sedí hlavou dolů a nemůže věřit vlastním očím a před ním druhý hledí na něj, nemůže věřit vlastním očím, je vzteklý a připravený jít ho tam dorazit. Problémy jsou i na druhé straně silnice. A to na chodníku. Staří lidé létají vzduchem, jedni nadávají na obec a ti druzí v nemocnici na blbce náhodu. Babička nadává na to ,že se zlomenou rukou neupeče cukroví, neudělá Vánoční večeři a dědeček řve ještě víc, protože sám si uvařit neumí a ryby z plechovky s chalupářským gulášem jíst nebude.

Ve středu 22. 2. 2012 se uskutečnilo školní kolo v recitaci 4. a 5. ročníků. Každá třída vyslala 3 nejlepší žáky z třídního kola, kteří recitovali básně, které si sami vybrali. Soutěž měla velmi dobrou úroveň.

Dne 2. 2. 2012 jsme měli oblíbený zápis do 1.tříd, kterého jsem se bez váhání ujala. Chci přece vidět naše budoucí nástupce, kteří mají všechno teprve před sebou, ne? A trošku jsem jim chtěla zpříjemnit den. Nevěděli přece, do čeho jdou a mohli být trošku vynervovaní. Proto jsme museli být v pohádkových maskách, aby se nás nebáli.

Vždycky jsme se ujali jednoho dítěte s rodiči a odvedli je k učiteli. Tam jsme byli něco jako pomocná ruka. Učitelé se dětí ptali na různé pohádky a my jsme např. dávali razítka za splněný úkol apod. Poté jsme dítě odvedli do třídy, kde je jejich rodiče zapsali. Celé odpoledne probíhalo přesně takhle.

Mně osobně se zápis líbil, neboť mám ráda děti a pomáhat na něm mi nebylo na obtíž. Dětem se to také líbilo a byly opravdu šikovné.

Dne 30. ledna 2012 proběhlo školní kolo Konverzační soutěže z anglického jazyka. Soutěžilo se ve dvou kategoriích, školního kola se zúčastnili žáci 6. – 9. ročníku.

Vítězové obou kategorií postupují do okresního kola soutěže, které se uskuteční dne 21.2.2012 ve Vyškově.

Ve dnech 5.12. – 9.12. 2011 se žáci 6. ročníku zúčastnili výukového programu ve Středisku ekologické výchovy Rychta Krásensko. Pobyt navazoval na osnovy přírodopisu, dějepisu, tělesné a výtvarné výchovy a byl zaměřený na aktivity v zimní přírodě. Žáci se na týden přenesli do doby ledové, v rolích lovců se učili pohybovat v náročných terénních podmínkách, sledovali různé projevy života v přírodě. Své postřehy a zážitky si pečlivě zaznamenávali. Vyzkoušeli si i práci s literaturou a v laboratoři. Na závěr pobytu ze svých nashromážděných materiálů vytvořili plakáty a postupně je ve skupinách prezentovali. Myslím, že společně strávený týden nám všem dal nejen spoustu nových poznatků, ale zažili jsme i hodně legrace a zábavy.

1. místo: Iva Mrázová, Nicol Trávníčková (budou naši školu reprezentovat v okresním kole)
2. místo: Karolína Dlouhá
3. místo: Terezie Schierová

Letošní školní rok začal pro některé z nás spoustou povinností. Nejhorší to máme asi my deváťáci. Museli jsme tímto rokem udělat nelehký krok, který je velmi důležitý v našem životě. Po prázdninách se všichni rozprchnem jinam a každý z nás nastoupí na svou vybranou školu do jiného prostředí... Také je velmi nízká pravděpodobnost, že se někdy potkáme všichni pohromadě, jako tomu bylo doposud, skoro dennodenně.

A protože máme tu čest psát poslední Úvodník, tak nás napadají různé otázky, na které jsme se dovolili se vás zeptat.

Teď pár slov k učitelům: My víme, že jste to s námi neměli lehké a že jste to s námi mysleli vždycky dobře, abys z nás byli o trochu lepší lidé, než doposud. Jste skvělí vy všichni a máte náš velký obdiv, že jste to celých těch 9let s námi vydrželi a hlavně přežili :)! Pokusíme se vám slíbit, že na vás nikdy nezapomeneme a budeme si od vás všechno pamatovat.

Sice se moc s deváťáky nebavím, ale je tam i spoustu fajn děcek. A moje žena Vendulka :)

Já si myslím, že letošní deváťáci jsou super. Je s nimi sranda a dokážou nám pomoct, když nám třeba chybí pomůcky. No i když většinou jim půjčuji věci já :). Ale i někteří mají své mouchy jako každý. Vždy na ně budu myslet.

Deváťáci jsou super, hlavně ty naše švadlenky a ty pěkný holky, třeba jako Terka, Lucka, Karolína a Domča. PS:Raďo ty vlasy jsou sexy. Jinak jste super kamoši.

Deváťáci jsou moc dobří. Sice někdy zlobí, ale přežít se to dá :). Učitelé je mají rádi. A až se rozprchnou na různé školy, učitelům a učitelkám po nich bude smutno. Pro všechny bude těžké se loučit. Ale bohužel věčně na Základní škole zůstat nemůžou. Ale na Základní školu budou určitě vzpomínat.

Deváťáci, jste nejlepší žáci naší školy a bude těžké se s vámi rozloučit. Byla s vámi sranda, ale co se dá dělat. Základní škola pro vás končí a učitelům a žákům se po vás bude stýskat.

S letošní 9. se sice moc neznám, ale jsou tam fajn lidi a přeju jim to nejlepší.

Myslím, že letošní 9. jsou velmi kamarádští a doufám, že se jim bude dařit i dále.

9. jsou v pohodě! Líbí se mi na nich hlavně to, že mají ve třídě opravdu dobrý kolektiv. Baví se všichni spolu.

Co dodat... Dětem z 8. třídy se u nás očividně velmi líbí, ale chtěli by zlepšit stravování (přidávat maso na obědech).

Ve škole se mi líbí, chtěla bych změnit délku přestávek na 15 minut. Učení mě baví, šatny jsou poměrně malé a moc se tam nevejdeme. Jinak je škola fajn.

Líbí se mi balóny na chodbě, chtěl bych kratší hodinu a delší přestávku a míň hodin.

Ve škole se mi líbí, protože nás tady učí, abychom nebyli blbí. Ale ráno se mi nechce vstávat, na obědě vaří dobře. Šatny jsou SUPER, akorát je u nás seklej zámek.

Všechno se mi tu líbí, nic bych zlepšit nechtěla, zdá se mi, že je to dobré, ale jedno bych zlepšila-chtěla bych, aby tady byl nějaký taneční kroužek.

Jsem ráda, že mám hodně kamarádů a nelíbí se mi, že sedím v 2. lavici.

Co říct… Myslíme, že naše škola je úžasná a to si myslí i děti ze 4. třídy. Určitě se tady spoustu naučí, ale jsou tu také stížnosti na krátké přestávky, dlouhé hodiny, sezení v 2. lavici a mnoho dalších. Tohle byly pouze výcucy z naší ankety. Ty nejzábavnější máte právě zde. Tak doufám, že se pobavíte. Holky z 8. třídy :o)

V prosinci proběhla školní anketa o tématu: Jak se žije u nás ve škole? Anketa proběhla v pořádku. Žáci se mohli vyjadřovat anonymně.

„Mám se tady docela fajn. Je to tady docela dobrý= 3“ „Obědy mě chutnají celkem“ výpočet neudal.

„Ve škole se mi líbí, protože se vidím s kamarády. Chtěl bych změnit a prodloužit přestávky o 10 m J.“ (Toho se zřejmě nedočká)

„Je tu to dobrý, ale nic tu skoro nehrajem.“ ( Co by chtěl hrát ve škole na komplu to nevíme) „Učitel je nejlepší.“ (Který to je: neudal). „A vadí mi tu Jiří Černý.“ (Komu by nevadil že.) „Jinak je to tu nejlepší, prostě boží, protože mám moc kamarádů a hodného učitele.“ (Znovu neudal)

„Chtěl bych aby se psali méně písemné práce.“ ( Toho se nedočká: Nápověda: stačí donést bacila). „Nezapisovat zapomínaní aspoň z HV, MAT.“ ( Nejdřív se ráno nasnídej a pak si začni chystat věci : nápověda: Nepař při tom.)

Varování!!! „Vadí mi, že se nemůže chodit na jiné patro, nemůžeme se navzájem navštěvovat.“ (Tohle je velmi závažný problém!!!)

„Vadí mi to, že se nesmí vynášet jídlo pryč z jídelny. A že se tady někdy lže a přitom to není pravda.“ (Teď si z nás dělá srandu: Jo a někdy se tu i krade)

Vadí mi tu trochu paní učitelka Moskovská. (Co lžeš vždyť je někdy v pohodě)

Dne 16. prosince byla naše ZŠ Pustiměř na florbalovém turnaji v Rousínově .

Měli jsme tu příležitost zahrát si v úplně nové hale . Náš tým si vcelku věřil na vyšší příčky a ze začátku to tomu i tak nasvědčovalo.Náš první zápas byl proti ZŠ Drnovice , ten jsme zvládli s přehledem a vyhráli jsme ho hladce 2:0 , tím pádem jsme se těšili i na další zápas a hodně jsme si věřili , i přesto že jsme věděli že to nebude tak lehké podali jsme hodně dobrý výkon a nakonec jsme po remíze se ZŠ Letní Pole 1:1 byli nadmíru spokojeni.

Náš další zápas byl proti ZŠ Ivanovice a ten jsme museli vyhrát jestli jsme chtěli postoupit.Všechno tomu nasvědčovalo ,ale potom soupeř vyrovnal a my jsme nedávali vyložené šance což nás stálo výhru a nakonec jsme remizovali 2:2.Náš poslední zápas byl proti domácím, takže byl velmi těžký jelikož měli velkou podporu publika. Stále jsme se drželi,

ale potom šli domácí do vedení , přesto jsme nesklopili hlavy a bojovali dál a stálo to za to nakonec jsme prohráli 4:2 , ale vůbec nám to nevadilo , protože jsme věděli že jsme ze sebe vydali maximum a to se cení. Bohužel postup nám o kousíček utekl a skončili jsme na 3.místě , ale byli jsme rádi že jsme dokázali to co jsme dokázali . Bylo to prostě super !!!

Dne 30. září jsme jeli na přednášku o šikaně do knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. Moc jsme se těšili. Zúčastnili jsme se programu Týden knihoven. Přednášku si pro nás připravil lektor ze společnosti Acet. Když jsme se usadili ve společenském sále, přišla paní, která uvedla dnešní sezení, poté se nám představil pán, na pohled velmi milý a začal svou prezentaci vykládat. Tato přednáška se jmenovala Bolest-nemoc jménem šikana. Mohli jsme si vybrat mezi čtyřmi způsoby šikany, o kterých jsme se něco dozvěděli. Např. fyzické, psychické, kyberšikana a sexuální. My jsme si vybrali fyzickou a psychickou.

V prezentaci nám pustil i dvě výpovědi chlapce a dívky, kteří si šikanou prošli. Z jejich případů nám šel mráz po zádech. Oba dva skončili v psychiatrické léčebně.

Neboj se obrátit na výchovného poradce nebo dospělého, ke kterému máš důvěru (a to i v případě, kdy jsi byl pouze svědkem šikany). Pokud nemáš z nějakého důvodu odvahu, volej Linku bezpečí (116 111).

Závěr: Nejlepší obrana proti bolesti (šikaně) je dobrý kolektiv, který agresorovi řekne STOP.

. . . jak to asi vypadá, když probíhá evakuace celé školy si mohli vyzkoušet ve čtvrtek 20. října 2011 žáci ZŠ Pustiměř. Někteří (sedmáci) dokonce prošli i dekontaminací (příjemnou sprchou). :o)

Dne 4. října jsme měli možnost navštívit knihovnu Karla Dvořáčka, kde nám připravil program " Utajený svět " pan Dr. Arnošt Vašíček. Program pro nás byl velice přínosný, protože jsme se dozvěděli o různých záhadách a zvycích v různých koutech světa. Nám všem se to velice líbilo.

Dne 20.září bylo umožněno 7. - 9.ročníku jet do Prahy na program Hanin kufřík. Tento program nám umožnil zjistit více informací o Koncentračním táboře v Terezíně a dozvědět se všechno o životě paní Hany v Terezíně. Toto osobní setkání bylo rozhodně lepší, než to slýchat jen výkladem od průvodkyň. Nejprve jsme šli na přednášku o Terezíně, které se ujala jedna průvodkyně. Poté následovala zajímavější přednáška, která všechny nutila poslouchat. Ta paní mluvila z vlastní zkušenosti, protože si tím sama prošla. Bylo to jiné. Myslím, že ji může hodně lidí obdivovat. Protože po takové hrůze se ještě vzchopit a poskytovat školám přednášky je opravdu úžasné. A když přihlídnem k jejímu věku (90let), nestačíme se divit. Určitě většina měla spoustu myšlenek o tom , co slyšela. Po skončení jsme společně všechny třídy odešli do Židovského muzea, podívat se na hřbitov a nakonec na Staromětské náměstí. Zde jsme dostali hodinový rozchod . K večeru výlet skončil a my se vydali pražskými ulicemi k autobusu. Výlet se mi opravdu líbil.

A je to tady nastal den D a 7.,8., a 9. třída se vydala na dalekou cestu do Prahy. Jeli jsme na program židovského muzea Hanin kufřík, ale podle mě některé vůbec nezajímalo kam jedeme hlavně abychom jsme nebyli ve škole. Cesta probíhala docela v klidu. Jakmile jsme dojeli do Prahy všichni měli své obličeje přitisklé na okno a pozorovali krásu našeho hlavního města. Samozřejmě se naše školní výlety nemohou obejít bez toho, abychom se ztratili. A tak tomu nebylo i dnes. Nakonec se nám podařilo úspěšně dostat do muzea a bylo to v suchu. Program byl velmi zajímavý, poznali jsem jak žili židé před a v průběhu 2. sv. války, jak to pro ně bylo náročné aj. zajímavosti. Také jsme si vyslechli 4 příběhy o dětech z židovských rodin. A dokonce nám řekli příběh 8leté holčičky, která bydlela poblíž Vyškova. Přišla nám říct svůj příběh jedna moc milá paní, která si zažila muka v Terezíně. Pak jsme navštívili židovský hřbitov a synagogu. Nejvíce nás asi zaujalo seskupení hrobů, ale také nejnavštěvovanější hrob a to hrob rabína Löwa. Po ukončení této exkurze jsme se vzdálina Staroměstské náměstí tady jsme dostali hodinový rozchod. Prošli jsme pár obchodů, podívali jsem se na Orloj a vypravili na zpáteční cestu. A co se nestalo zase jsme zabloudili. Naštěstí jsme cestu zpět zvládli a vyčkali na autobus. A teď už je Hurá domů. Exkurze se mi velmi líbila určitě bych jela znovu.

Dne 11. 10. se uskutečnila akce Sportovní den pro MŠ. Ze začátku se nachystala opičí dráha a další disciplíny. Po chvíli přišly i první děti. Otevřeně jsme je přivítali. Vše se dobře vyvíjelo. Nakonec už byly děti vyčerpané a rozdaly se odměny. Všichni byli spokojení a užili si to.

Dne 6. října se konal na atletickém stadionu za parkem ve Vyškově přespolní běh pro žáky druhého stupně z vyškovských škol. I naše škola se zúčastnila a do každé kategorie nominovala své družstvo.

Kategorie mladších dívek ve složení – Veronika Oprchalová, Denisa Jůrujová, Karolína Lamkašová, Iveta Hájková, Tereza Barátová, Veronika Jenáčková skončila z naší výpravy nejlépe a to na krásném 7. místě.

Kategorie mladších chlapců – Michal Vrba, Josef Janota, Tomáš Jachan, Roman Brandýs skončili na místě 10.

Kategorie starších dívek – Elena Klevetová, Tereza Hučíková, Jitka Jachanová, Kristýna Špačková, Jana Slezáčková a Vendula Brokešová obsadila také 10. místo.

Kategorie starších chlapců – Lukáš Ryšánek, Michal Heimerle, Filip Kocián, Radek Jachan, Martin Koudelka, Jan Zlámal obsadili shodně jako dvě předešlé kategorie 10. místo.

Nejlepší běžkyní byla jistě Veronika Oprchalová, která i přes zranění doběhla na 11. místě a jen o trošku později na místě 16. doběhla Denisa Jůrujová, obě měly v kategorii 57 závodnic. Z chlapců pak předvedl skvělý běžecký výkon Michal Vrba, když doběhl na 7. místě z celkového počtu 61 závodníků. Ze starších dívek si vedla nejlépe Elena Klevetová. Ta doběhla na 22. místě z 57. U starších chlapců zvládl nejdříve doběhnout Lukáš Ryšánek a to na místě 35 z celkových 63 závodníků.

Každopádně bych chtěla žákům poděkovat nejen za reprezentaci školy, ale také za jejich velmi vzorné chování.

Žáci osmého ročníku se tomto školním roce zúčastnili „etapovky“ Neseparuj se! Separuj! Náplní soutěže byla problematika podpory odpadového hospodářství a ekologická výchova, která spočívala ve zpracování jednotlivých úkolů. Děti si tak mohly v praxi vyzkoušet a naplánovat týmovou spolupráci, aplikaci statistiky, marketing a kartografii. Pro některé informace ze zadaných cílů se žáci vypravili na exkurzi a výsledky poté prezentovali v prostorách KKD Vyškov. Takřka půlroční zápolení přineslo dětem řadu užitečných poučení do života, návodů na seberealizaci a věcnou odměnu.

V posledních hodinách pracovních činností se hoši sedmého ročníku věnovali práci se dřevem. I ve ztížených podmínkách se s chutí vrhli do vytváření svých prvotin. Pro většinu je takový úkol příjemným zpestřením všedního vyučování a hlavně žákům poskytuje prostor pro seberealizaci. Úloha zmíněného předmětu by měla především spočívat ve zdokonalení a rozvíjení manuální zručnosti všech zúčastněných. Děti si tak postupně osvojují činnosti se základními pracovními nástroji.

Prázdniny jsou za rohem a s nimi se přibližují i dny nástrah a nebezpečí. Nejen na toto téma hovořila s žáky policistka z obvodního oddělení ve Vyškově paní Navrátilová. Ve čtvrtek

12. května si pro žáky 1.-5. tříd připravila besedu na téma Policie. Besedy proběhly ve třech skupinách dle věku žáků. Pro každou skupinu si paní Navrátilová připravila jinak náročnou diskuzi a seznámení s prací Policie. Žáci si mohli vyzkoušet různé situace, se kterými se běžně nesetkávají, ale hrozí každému z nich. Žáci všech tří skupin se do diskuze aktivně zapojovali a projevili o samotné téma velký zájem. Celá beseda byla velkým přínosem pro naše žáky.

Blíží se konec školního roku a s ním začalo, stejně jako v loňském roce, zábavné vyučování pro budoucí prvňáčky. První setkání rodičů, budoucích žáků a učitelů se uskutečnilo v úterý 26.4. pod vedením pana učitele Vrtílka a paní učitelky Moskovské – děti si zazpívaly a pracovaly s pracovními listy. Druhé setkání proběhlo dne 10. 5. a paní učitelky Podloučková a Olejníková procvičily s dětmi pozdravení ve škole, pohádky, zazpívaly si jazykolamy k procvičení jazýčků a mluvidel a na závěr si děti vyzkoušely správné držení psacího náčiní a obtahování čtyřlístku na pracovním listu. Opětovné závěrečné rozloučení pozdravem, jako ve škole a s přáním příjemného zbytku dne, se děti se svými rodiči rozešli do svých domovů.

Další setkání, v řadě třetí – předposlední, se uskuteční 24.5. opět od 16.00 hodin ve třídě současných prvňáčků.

Ve čtvrtek 5. 5. 2011 se žáci 7. – 9. ročníku zúčastnili terénní exkurze s názvem Tajemství dutých skal. Exkurzi pořádalo školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka a byla zaměřena na krasové jevy, které můžeme najít v severní části Moravského krasu – v ponorové části nejdelšího jeskynního systému u nás, ale také na poznávání různých biotopů a praktické poznávání přírody.

Místem začátku trasy byla vesnice Šošůvka, nazývaná „střecha krasu“. Zde žáci zhlédli místní krajinnou dominantu, novodobou kapli. Další zastávkou byl zatopený lom, kde instruktoři seznámili žáky s horninovým složením oblasti.

Cesta dále pokračovala krajinou luk, přes přírodní rezervaci Holštejn až do stejnojmenné obce, v jejíž blízkosti se nachází vápencová skála, na které stával hrad Holštejn. Dnes se z hradu dochovaly pouze zbytky zdí.

Ve skále pod hradem se nachází jeskyně Hladomorna (někdy nazývaná Lidomorna). V dobách fungování hradu sloužila jako vězení. Jeskyně je tvořena velkým dómem vysokým okolo 17 m s rozměry 25 x 35 m.

Po prohlídce jeskyně se pokračovalo k troskám hradu Holštejna. Z hradu se pak po příkrých schodech sestoupilo k propadání potoka Bílá voda, Nové Rasovně. V tomto místě potok Bílá voda mizí v hlubinách země a stává se součástí tajemného světa podzemí Moravského krasu.
Exkurze byla poté zakončena nedaleko tohoto místa, na křižovatce silnic Sloup – Ostrov u Macochy.

Školní rok se blíží pomalu, ale nezadržitelně ke svému závěru. Naučili jsme psát, počítat a také číst. A protože se chceme seznámit také s jinými knížkami, než jen s čítankou či slabikářem, půjdeme se zapsat do knihovny.

Příchod k obecnímu úřadu, kde knihovna sídlí se nesl ve veselé atmosféře, protože se žáci velmi těšili. Když nás přivítala královna, někteří žáci v němém úžasu přestali i mluvit.

Královna nás pozvala dále do své zámecké knihovny, kde na žáky již čekal pan král a rádce. Král žákům pověděl smutný příběh o drakem unesené princezně Čítance, která se nechtěla učit číst a také způsobu, jak ji lze vysvobodit a kdo tak může učinit. Vysvoboditelem se mohl stát rytíř Rosťa, který měl však podmínku. Všichni poddaní se musí naučit číst a rytíře tak přesvědčit o jejich umění. Každý žák tedy předvedl kousek ze svého umění, král s královnou a rádcem každému předali odměnu a rytíř pak postupně všechny pasoval na čtenáře.

Nutno říci, že princeznu jsme neviděli, ale rytíř Rosťa slíbil, že princeznu vysvobodí, jelikož jeho podmínka byla splněna. Uvidíme tedy v červnu, zda se vše podařilo.

Počasí pod mrakem, zima jako na Sibiři, ale přesto se vydáváme na fotbalové hřiště, kde nás čeká podívaná. Ptáte se jaká? Zavítala k nám společnost Seiferos se svými dravými ptáky. Nejdříve nám chovatelé a ošetřovatelé společnosti představili dravé ptáky a pověděli nám něco o jejich osudu. Další ukázka patřila samotným dravcům, kdy nám předváděli, jak loví myši, jak se honí za potravou. Šikovní žáci, kteří správně odpověděli na zadané otázky měli možnost přivolat si dravce na ruku. I když počasí nepřálo, přesto byla akce zdařilá a žáci si odnášeli spoustu dojmů.

Žáci první, druhé a třetí třídy se poprvé vydali se svými učitelkami a vychovatelkou na zkušenou – na svoji první školu v přírodě. Když se všichni rozloučili se svými rodiči, vezl nás autobus směr hipocentrum Koryčany.

Po příjezdu a ubytování nás Freďák (majitel) vzal do stáje a představil nám zdejší koně a řekl nám mnoho zajímavostí o plemenech a koních celkově. Odpoledne patřilo výuce v přírodě, ukázkám lasování, uzlování a večer pak volné zábavě na hřišti.

Druhý den na nás čekala ukázka výcviku koně, výroba kožených náramků, a také společný turnaj ve fotbale. Vyzyvatelé – brňáci - nakonec těsně prohráli 1:2, ale nikdo neví, zda to nebylo pro radost našich žáků. Nutno říci, že početné hlediště velmi burácelo a povzbuzovalo náš tým. Večer proběhla společná diskotéka se soutěžemi.

Poslední den si pro nás žáci ZŠ Horníkova z Brna připravili ukázku z divadelní hry, kterou v Koryčanech nacvičovali. Sešli jsme se u nich v “sedlovně“ a sledovali zhruba hodinové představení, plné humorných replik a pasáží. Po obědě nás již čekal autobus a i když se některým nechtělo, jeli jsme za burácení kapek deště směr Pustiměř, kde již své ratolesti očekávali rodiče.

Ve čtvrtek 24. 3. 2011 proběhlo v knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově slavnostní vyhlášení výtvarné soutěže „Myslím , tedy čtu“. Soutěž si klade za cíl podpořit u dětí čtenářskou gramotnost tím, že zážitek z četby převedou do výtvarné podoby.Z 38 soutěžních prací z celého okresu se na čelních pozicích 1. kategorie umístily práce děvčat ze 3.třídy naší školy :

Lyžařský kurz. Čtrnáct dnů na horách se svojí třídou! A bez rodičů! Sen každého sedmáka :)
A tak jsme se od září těšili a těšili a těšili... Měsíce ubíhaly a každý nám přinesl něco hezkého. Až na jednou ten nejhezčí-BŘEZEN- je TU. A den D za dveřmi.

Podle pokynů ředitele školy jsme předem všechno zařídili, ale hlavně toho co nejvíce nechali na svých rodičích. My jsme přeci měli jiné starosti - co si obléct, co si vzít na mlsání, co přibalit do batohu na společné odpolední a „večerní“ chvíle. Po několikerém svízelném překládávání batohu a poslední hodina spánku je tu krásné ráno. Svítí sluníčko a nám se chce kupodivu bez problémů vstávat. Ten příslib dobrodružství je úžasný. A s tímto pocitem se konečně setkáváme před školou a čekáme na autobus. Za chvíli už sedíme na místech a nenápadně okukujeme svoje budoucí kamarády z Křenovic. A také zpytujeme svědomí, neboť žádnému z nás se nechce věnovat svůj řízek od maminky panu řediteli :) Takto nám uběhla cesta do Hynčic pod Sušinou.

A tady - po ubytování rozdělení do skupin - začal náš fantastický týden. Lyžovali jsme jako draci, padali a znovu to zkoušeli a hlavně jsme se nevzdávali. Pan ředitel Zourek s p. uč. Adamcovou se vydávali z posledního a my jsme se stali svědky toho, že zázraky existují :)

My + sníh + lyže = nádhera !!! A potom - večer po náročném dni-nás čekal pestrý program. Hry diskotéky a další zábava a pak už jen padnout do postele a oddat se do rána sladkým snům.

Moc jsme si ten týden užili. A když jsme vstávali poslední ráno, byli jsme šťastní i smutní. Čekala nás cesta domů. Tam nás přece čekají ti nejdražší. Takže ČAU - naše chatko a naše zasněžené svahy. Moc hezky jsme si to u vás užili :) Bylo to super !!! Děkujeme :) :) :)

Ve středu 9. března 2011 se v tělocvičně ZŠ Pustiměř uskutečnilo školní kolo pěvecké soutěže "Zazpívej, slavíčku".

1. - 3. ročník:
1. LUKAČKOVÁ Diana - 3. ročník
2. VÁCLAVÍKOVÁ Klára - 3. ročník
3. DRMELOVÁ Lucie - 1. ročník

4. - 5. ročník:
1. DRMELOVÁ Kateřina - 5. ročník
2. PŘIBYLOVÁ Adéla
3. MARTINEZ Marek

6. - 9. ročník:
1. OPRCHALOVÁ Veronika - 6. ročník
2. MARTINEZ Alberto - 6. ročník
3. PRUKNEROVÁ Kristýna - 6. ročník

V pátek 4.3.2011 jsme se účastnili konference o rozvoji kariérového poradenství na Vyškovsku.
Celkem tam bylo šest škol z okolí Vyškova a každá prezentovala své obory. Každá škola měla dva obory. My jsme měli stavebnictví a vzdělávání, které prezentovali Michal Sedláček, Jakub Ambroz, Lenka Kasperová a Lucie Nohelová. Během přestávek nám zástupci jednotlivých středních škol přednášeli o jejich školách. Byli tam zástupci ze SOŠ a SOU Sochorova, Střední školy zdravotnické a zemědělsko-ekonomické a Střední školy ekonomiky a podnikání ve Vyškově. Z prezentování jsme měli ze začátku obavy, ale postupem času jsme zjistili, že to není nic složitého. Všem se to moc líbilo a těšíme se na další konference, které nás čekají.

Děvčatům blahopřejeme a přejeme jim mnoho úspěchů v poprázdninovém okresním kole.

V okresním kole recitační soutěže nás reprezentovali tito naši žáci:

Se svým přednesem Vás seznámí na školním Velikonočním jarmarku 8. dubna.

V pondělí 14. 2. proběhlo školní kolo recitační soutěže v kategorii 1. - 3. ročník.
Z třídních kol postoupilo 16 žáků do kola školního, kde bylo vybráno pět nejlepších recitátorů a bylo odměněno diplomem a drobnými cenami. První dva postupují do okrskového kola, které se bude konat v měsíci březnu na DDM ve Vyškově.

Na prvním místě se umístila Diana Lukačková, na druhém Martin Školař a na třetím David Hádra. Všichni ze třetí třídy. Čtvrté a páté místo získali Miek Horák – 2. třída a Anička Dorazilová – 1. třída.
Všichni ostatní zúčastnění byli také odměněni drobnými dárečky a sladkostmi.

Dne 9.února 2011 proběhlo školní kolo Konverzační soutěže z AJ. Soutěžilo se ve dvou kategoriích, školního kola se zúčastnilo 11 žáků.

Vítězové obou kategorií postupují do okresního kola soutěže, které se uskuteční dne 23.2.2011.

Máme za sebou první polovinu školního roku, vysvědčení bylo rozdáno. Prvňáčci už umí spoustu písmenek a co víc, už umí i číst krátké texty, povídky, věty… Aby si děti vyzkoušely své čtenářské umění, využili jsme nabídky paní Hrozové z knihovny v Pustiměři a přišli jsme ve středu 2. února na návštěvu.
       Zde již měla paní knihovnice připravenou spoustu knih pro děti, podala žákům první informace o knihách, o možnostech půjčování knih a vrácení, a také o tom, jak v takové knihovně hledat. Žáci si prohlídli prostory a vrhli se na knihy dle svých zájmů. No a nevrhli se jen na knihy, ale také na výbornou buchtu, kterou paní Hrozová pro žáky upekla.
       Jenže žáci nepřišli do knihovny pouze kvůli knihám. Měli jsme domluvené, že zde uskutečníme také třídní kolo recitační soutěže. Každý měl připravenou básničku, kterou přednesl, jak nejlépe uměl. Porota ve složení - pan starosta Mgr. Miloš Nevřala, paní knihovnice Hrozová a maminka Dorazilová - pak zvolila tři vítěze. Naší třídní vítězkou se stala Lucinka Drmelová, druhý skončil Štěpánek Smejkal a třetí byla Anička Dorazilová. Nejen vítězové dostali odměnu. Všichni si odnášeli alespoň drobnou sladkost, upomínkovou kartičku o knihovně a spoustu zážitků.
       Přiblížil se čas našeho odchodu a děti se již nemohly dočkat slíbeného tělocviku – bobování, vlastně sjíždění kopečku na pytlích, lopatách a igelitkách. Všichni jsme se tedy rozloučili a vyrazili na kopec. Promrzlí, ale spokojení jsme se pak vraceli do školy.

V úterý 1. února přišli do ZŠ a MŠ Pustiměř budoucí prvňáčci k zápisu. Hned ve dveřích je uvítali jejich starší kamarádi z vyšších ročníků školy, kteří se převlékli za různé pohádkové bytosti.
Ti se o ně po celou dobu zápisu starali. Některé děti měly trochu strach a trému, ale paní učitelky
a páni učitelé je brzo uklidnili. Nakonec dostali budoucí prvňáčci dárečky, které vyrobili žáci naší školy pod vedením učitelů VV. Myslím, že děti odcházely s dobrým pocitem a že se do školy budou těšit.

Přiblížil se datum, který naznačuje, že je polovina školního roku za námi. S tímto datem mají všichni žáci spojeno i rozdávání pololetního vysvědčení. Pro některé to je vysvědčení již několikáté, pro prvňáčky je však tím nejdůležitějším – tím prvním. Naše škola se rozhodla, že tento okamžik stráví žáci v zábavním parku v BONGO Brno a zhodnocení pololetí proběhne na závěr dopoledne na nějaké atrakci.
Všichni žáci si celé dopoledne užili po svém, někdo na trampolínách, někdo na skluzavkách, jiný lezl po stěně nebo zdolával cestičky labyrintů. Jak jsem si všimla, deváťáci a osmáci si připomněli čas dětství a zabrali tříkolky a další dvoukoláky.
Když se přiblížil čas odjezdu, nadešel čas rozdávání vysvědčení. Deváťáci si pro něho doklouzali, osmáci dohopsali po trampolíně a ti nejmenší – prvňáčci – si nesměle vysvědčení převzali u labyrintu.
Každopádně to bylo dopoledne zajímavé a jak říkali někteří žáci v autobuse: „ Paní učitelko, to byl ten nejkrásnější den, co jsme zatím ve škole měli.“

Dne 22. 12. 2011 se konal na naší škole Vánoční sportovní turnaj pro žáky 2. stupně, který zorganizovala 9. třída. Turnaj byl rozdělený do 2 skupin, florbal – hoši, vybíjená – dívky. Celé dopoledne probíhaly zápasy mezi jednotlivými třídami a skupinami, diváci mohutně povzbuzovali, bojová nálada ovládla celou tělocvičnu.

Děkujeme všem sportovcům za velkou snahu, pro všechny to bylo zábavné sportovní dopoledne.

Ve čtvrtek 9.12. 2010 se zúčastnilo družstvo hochů naší školy okrskového kola Orionflorbalcupu. Ve své skupině dosáhlo jednoho vítězství (ZŠ Tyršova) a dvakrát bylo poraženo (ZŠ Nádražní a ZŠ Morávkova). Přes urputnou snahu se do dalších bojů nepodařilo postoupit.

Naši reprezentanti: Michal Sojka, Michal Sedláček, Jakub Ambroz, Jan Jachan, Patrik Cvrk, David Raclavský, Radek Jachan, Jan Brandýs, Patrik Krampl a Lukáš Ryšánek.

Ve dnech 6. 12. až 10. 12. 2010 se žáci šestého ročníku zúčastnili ekologického pobytu inspirovaného zimní přírodou na Rychtě v obci Krásensko. Celý týden tak věnovali projektu, který sledoval projevy života a adaptace živých organismů v zimním období. Žáci měli možnost se vžít do rolí lovců z období poslední doby ledové a prožít na vlastní kůži pocity při pohybu v náročnějších terénních podmínkách. Všechny své zážitky a postřehy v závěru týdne zhodnotili a zanesli je na plakáty. Děti si díky pobytu osvojily práci s literaturou, procvičily si praktické přírodovědné dovednosti a postupně se ve skupinkách učily prezentovat výsledky své práce.

V pátek 26. listopadu proběhlo v Aquaparku Vyškov okresní kolo smíšených plaveckých štafet žáků 2. stupně základních škol. Naši školu reprezentovaly dvě plavecké štafety. První z nich dosáhla v konkurenci 14 týmů pěkné 6. místo. Vzhledem k tomu, že mezi sebou nemá-me žádného závodního plavce, se jedná o velmi solidní výsledek. Závodníci druhé štafety jeli na závody především na zkušenou a do bojů o lepší umístění nezasáhli.

Naši reprezentanti: Michal Heimerle, Jan Jachan, David Raclavský, Denisa Jurůjová, Daniel Martínez, Alberto Martínez, Martin Suchý, Sabina Bubeníková, Veronika Oprchalová, Jan Gašparík, Josef Janota, Karolína Lankašová

Dne 25. 11. 2010 se na ZŠ Tyršova ve Vyškově sešli mladí hráči stolního tenisu. Turnaje se zúčastnily i hráčské naděje z Pustiměře. Děvčata- Barátová Tereza, Krejčiříková Petra a Zourková Tereza- získala pěkné 2. místo. Hoši- Tomáš Jachan, Dominik Schier a Filip Trávníček- byli ve velké konkurenci nakonec čtvrtí.

Návštěvní den se opravdu povedl!

V sobotu 6. listopadu připravili učitelé a žáci ZŠ Pustiměř zajímavou akci pro předškoláčky z mateřských škol, kteří mají v budoucím školním roce zahájit docházku v 1. ročníku. Děti byly rozděleny do několika skupin a společně procházely různá stanoviště: zábavné vyučování ve třídě, práci s počítačem a interaktivní tabulí a výtvarnou dílnu. Na závěr byly všechny slavnostně odměněny diplomem a malým dárkem. Po celou dobu akce je provázeli nejenom rodiče a vyučující, ale i starší kamarádi ze základní školy. Ohlasy rodičů i dětí byly velmi pozitivní, ocenili zejména citlivý přístup pedagogů i pečlivou přípravu celého Návštěvního dne.

Mgr. Jiří Bubeník
zást. ředitele

Na začátku sportovního dopoledne jsme mateřáčkům uspořádali diskotéku tří prasátek. Potom jsme si děti rozdělili na různá stanoviště a už začalo sportování. Naše stanoviště se skládali z šikovných prasátek, roztomilých kočiček, létajících berušek, medvědích bratrů, chytrých včeliček, rychlých myšek a skákajících žabek. Na stanovištích se skákalo, kopalo, házelo, běhalo, ale také se skládaly různé obrázky ze známých pohádek.

Přivítali nás ve velké zasedací místnosti zařízené pro volbu povolání. Usadili jsme se do velikého kruhu, představili se, řekli něco o svých zájmech a pověděli, co bychom chtěli v budoucnu dělat, na jakou školu chceme jít.

Později jsme si vyhledávali různé informace o škole, na které bychom rádi studovali, informace o různých povoláních, zkoušeli jsme si testy našich předpokladů na počítači.

Na závěr jsme se podívali na videa o různých povoláních.

Návštěva Úřadu práce byla moc zajímavá a myslím, že pomohla i těm, kteří ještě nejsou rozhodnuti, na kterou školu půjdou.

Veronika Fialová, 9. třída

David HÁDRA

V pátek jsme jeli do Dinoparku. Moc se mi líbili veverky. Hodně rychle běhali a šplhali po střechách. Také byla zajímavá jízda dinovláčkem. Dinosaurus na začátku byl hezký. Výlet se nám moc podařil, ještě bych tam chtěl jet.

Adéla GRMELOVÁ

Jeli jsme autobusem se třídou do Vyškova a do Dinoparku. Nejdříve jsme šli do zoo koutku. Zvířátka se mi všechna líbila, ale nejvíce veverušky. Líbily se mi, protože se předváděli a dělaly různé kousky, byly moc roztomilé. Pak přijel vláček a odvezl nás do dinoparku. V dinoparku jsme vystoupili a začali si prohlížet dinopark. Nejhezčí tam byli asi dlouhokrcí dinosauři. Líbili se mi, protože měli dlouhý krk a taky, protože nebyli masožraví. Moc se mi to líbilo, klidně bych jela znova.

Marek KRAMPL

V pátek jsme jeli se třídou a panem učitelem Bubeníkem do ZOO parku. Mě se líbily veverky a buvol. Veverky proto, že byly srandovní a buvol se mi líbil, protože měl velké rohy. Hezcí byli i krkavci a rybičky. Líbilo se mi kino a písek, kde jsme našli kostru. Nejlepší byl dinosaurus Reks. Výlet se nám moc povedl.

Tereza RYŠÁNKOVÁ

V pátek jsme jeli do Dinoparku. V zoo byly veverky. Furt skákali dokola. Pak se mi líbila kráva, protože měla přes oči vlasy. Líbili se mi slepice, protože měli na nohách peří a vypadalo to jako gatě. V dinoparku bylo hezké kino, na začátku bylo trochu smutné, ale pak ne. Zajímavý byl dinosaurus v bažině. Výlet se nám moc líbil.

Školní časopis - MARMELÁDA

První a druhý den

Třetí den

Čtvrtý den

Pátý den

Šestý a sedmý den

Studijní pobyt - první část - fotky

Studijní pobyt - druhá část - fotky

V úterý 22.6. vyrazila 2.tř. na výlet do Brna. Cílem bylo prohlédnout si krásy starého Brna - tedy zoologické sbírky v muzeu v Biskupském dvoře, Starou radnici se svými pověstnými "fiálami nakřivo", brněnského draka a kolo, akvarijní sbírky ZOO Brno a ještě se nám podařilo nahlédnout do katedrály sv.Petra a Pavla na Petrově. Program to byl vydatný, sluníčko nám hřálo, vláček nás dovezl i odvezl spolehlivě a drak nikoho nesežral, zkrátka pohoda!

Druháci v Brně - fotky

Dne 10.6. jsme byli na školním výletě ve Štramberku. Jeli jsme v 7.40 z Vyškova z vlakového nádraží do Studénky. Tam jsme přesedli na motoráček a kousíček jsme jeli autobusem, vlaky měly totiž zpoždění i výluku. Konečně jsme dojeli do Štramberka. Je to pěkné městečko uprostřed Beskyd, je tu spousta dřevěných starých domků a na kopci strážní hrad. Nejdříve jsme šli do kopce na starou věž - Trůbu. Tam jsme vylezli po mnoha schodech až nahoru do věže, kde se natáčela pohádka „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“. Vstupné stálo 15Kč.

Pokochali jsme se krajinou, viděli jsme nedalekou |Kopřivnici i kopec Radhošť. Odtud jsme slezli dolů na štramberské náměstí, kde jsme měli rozchod. Nejdřív jsme se prošli, většina si koupila výborné štramberské uši, které se tu pečou podle pověsti na památku bojů s Tatary, kteří je uřezávali svým nepřátelům. Pak jsme šli na oběd a odpočívat do stínu .

Odpoledne jsme udělali u kašny společné foto a rychlým krokem jsme se vydali do Národního sadu. Tam jsme se podívali na jeskyni Šipku, kde byla před lety nalezena čelist neandrtálského dítěte. Koupili jsme si ještě zmrzlinu a rychle jsme šli na autobus. Ve Studénce jsme přesedli zase na vlak. Kolem 18:30 jsme dojeli do Vyškova. Tam náš výlet skončil.

Školní výlet osmé třídy - fotky

Lenka Kasperová a Veronika Fialová, 8. třída

Škola v přírodě očima žáků 4.A – Ruprechtov, TZ Maliná 2010, 28. – 30. 4 2010

V úterý 27.4. večer jsem se balila na školu v přírodě. Vzala jsem si spoustu věcí, ale pořád jsem měla pocit, že něco nemám. Přemýšlela jsem, až jsem na to přišla. Neměla jsem foťák. Už bylo pozdě, tak jsem hupla do postele a v teple pod peřinou jsem si řekla, že si ty drobnosti dobalím zítra. Ráno mi zazvonil budík, oblékla jsem se, přidala jsem nějaké věci do baťohu a šla jsem před školu.Asi tak za hodinu přijel autobus. Přijeli jsem na Malinou. (Tereza Zourková)

Šli jsme si pro povlečení na postele. Vzal jsem si ho a pak jsem ho neuměl povléct, a tak jsem řekl Ondrovi Malému, ať mi to povleče, tak nám to Ondra povlékl všem. A pak jsme šli do jídelny, kde se nám představily dvě učitelky Magda a Jarka. Taky nás rozdělili do družstev z Madagaskaru - Alexy, Melmeny, Glorie a Marty. (Tomáš Jachan)

Ve skupinách jsme soutěžili celé tři dny a získávali jsme madagaskarské perly. A první večer nám pustili Madgaskar 1, ale nešel zvuk, tak nám pustili Madagaskar 2 a potom jsme šli spát. (Liduška Machová)

Ráno nás vzbudila paní učitelka Moskovská, šli jsme na snídani, tam nám řekli, co budeme celý den dělat. Odpoledne jsme šli na výlet do Ruprechtova. (Ondřej Nohel)

Po odpoledním klidu jsme šli do Ruprechtova si něco koupit a v tom jsme se opravdu našli. Po dlouhém nakupování v samoobsluze jsme se šli podívat na starou zvoničku a na domeček s doškovou střechou a tam jsme se vyfotili. Šli jsme zpátky a protože tam jezdila auta, tak Kačka a Peťa měly vesty s odrazkami, aby je auta viděla. Vypadaly jako popeláři. Šli jsme okolo hospody, kde byla překrásná lama a jiná zvířata. Na cestě bylo hodně přejetých žab. Asi z toho rybníka. Měli jsme trochu odpočinek, protože nás všecky bolely nohy a byla svačina. Pak byla nějaká bojovka, nemůžu si vzpomenout, ale na večer si vzpomínám živě. Byla discotéka. (Adéla Přibylová)

Předposlední den jsme měli diskotéku asi do půl dvanácté, pak jsme šli vypustit balóny štěstí. Pak nás zavolali a měli jsme stezku odvahy. Nebyla ani strašidelná, jenom nám jeden řekl, abychom mu řekli jména, my jsme se neudrželi smíchy a pak jsme šli dál a byl konec. Dostali jsme odměny a šli spát. (Kryštof Pittner)

Další ráno jsme se najedli, po jídle byla hra, volno, oběd. Pak jsme vyhlásili vítězný tým celé školy v přírodě. (Jorge Martínez)

Škola v přírodě - fotky

V úterý 18.5. k nám zavítal pan ilustrátor Adolf Dudek. Pan Dudek ilustruje časopisy a dětské knížky. Řekl nám, že všecko se dá nakreslit ze čtyř základních tvarů – ze čtverce, kolečka, trojúhelníka a obdélníka. Jednoho kluka naučil namalovat z těchto tvarů kočku. Taky nám dával různé kreslené hádanky a za ty jsme dostávali obrázky. Na závěr nám podepsal knížky, památníky a čtenářské deníky a maloval nám na čelo, tvář a kamkoliv jinam originálního ptáka dudka. Podle mě je to veselý a přátelský člověk.

Pan Dudek nám ukázal plno různých knih pro malé i velké lidi. Rozdával autogramy a mě namaloval krásného pejska.

Nakreslil klíčovou dírku, velblouda ve vaně a nudli s mákem. Zeptal se nás, jestli všichni umíme kreslit. Jeden kluk řekl, že kreslit neumí. Pan Adolf ho vzal před tabuli a naučil ho kreslit kočku.

Začal nám povídat básničky a přichystal si pro nás pár her, jedna byla v jeho ilustrované knize. Dívali jsme se na obrázky, museli jsme je pozorovat a zapamatovat si je. Potom jsme je hádali. Ukázal nám malířské náčiní, kterým se dá kreslit a ještě nám ukazoval svoje knihy. Jedna kniha byla malá asi pět centimetrů. Byl to velmi srandovní člověk.

Ráno jsme přišli do školy jako vždy a najednou přišel někdo s panem zástupcem. Říkali jsme si: „Kdo to je?“. A hned nás poprosili, jestli nechceme udělat dobrý skutek. Pomohli jsme jim odnosit do tělocvičny baťohy. Pak jsme šli do třídy a hned přišla paní učitelka, že jdeme zase do tělocvičny. Sedli jsme si na lavičky a poslouchali, co nám vykládal pan Dudek. To byl ten chlap. Byla to zábava. Až jsme skkončili, dával všem podpisy. Některým i na hlavu.

A. Dudek - ilustrátor dětských knih - fotky

Počasí z oken autobusu nevypadalo moc přívětivě a snad nikomu se moc nechtělo. Vystoupili jsme v Jedovnicích a tam začalo naše putování po naučné stezce Rudického propadání. Cestou do Rudic jsme se zastavovali a naši dva průvodci nám vyprávěli o složení půdy a o kamenech. První zastávka se týkala břidlice, další pak jedlých rostlin a závrtů. Trochu vymrzlí jsme dorazili do Rudic a tam nás v teple mlýna čekal děda Eda se svými kočkami, které si samy otevíraly dveře. Vyprávěl nám o historii mlýna, o kozence, která se oběsila a další veselé historky. Teplo mlýna jsme byli nuceni opustit a vydat se dál, do Rudického propadání. Cesta nás zavedla nejdříve k menším jeskyním a pak k větší. Přeskočit potok bylo oproti tomu, co nás čekalo, snadné. Rozdělili jsme se na dvě půlky. Ta první se vydala do neznáma a druhá poslouchala zajímavé vyprávění o výrobě zbraní a nástrojů době kamenné. Naši spolužáci se po půl hodince vrátili celí špinaví, někteří s úsměvem a jiní s úlevou ve tváři. Druhá půlka si nasadila čelové baterky a malým otvorem jsme začali vlézat do jeskyně, v jaké snad nikdo z nás ještě nebyl. Úzká chodbička, tma a vlhko. Postup byl trochu náročnější díky slabému osvětlení, ale rozhodně to stálo za to. Chvilku jste stáli a v dalším okamžiku jste se museli plazit po kolenou. Odměnou nám byl pohled na malý vodopád. Vylezli jsme pěkně špinavý a vysmátí. Pak už jsme museli jít na autobus a příjemně unavení jeli domů. Děkujeme našim průvodcům, kteří nám ukázali další krásy přírody.

Dne 21.4. se 8. a 7. ročník naší školy zúčastnil terénní exkurze v krasové oblasti. Většině se tento výlet do přírody líbil, ale zdálo se nám to příliš krátké. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí, které jsme dosud nevěděli. Takže výlet byl poučný a zároveň oddechový od školy.

Na místo jsme se dopravili autobusem. Po příjezdu si nás dva „lektoři“ odvedli na pole, kde nám zadali první úkol. Rozdělili jsme se do menších skupinek a lektoři nám rozdali mapy. Úkol zněl: „Najděte cestu, odkud jste přijeli.“ Po splnění úkolu jsme dostali ještě menší otázky, který jsme společnými silami dali dohromady. Pak jsme se posunuli o kousek dál, kde na nás čekal další úkol. Tentokrát jsme se bavili o závrtech na polích. Až nám řekli, co to je, dali nám úkol nasbírat větvičky a podle klíčů poznat co to je. Něco bylo těžší, ale přišli jsme na to.

Potom byl zajímavý úkol. Žáci se rozdělil do skupinek a dělali nosítka, a zkoušeli přenášet raněného se zlomenou nohou. Po úspěšné pomoci osobě se zlomenou nohou jsme se vydali na skalní útvary. Až jsme došli na místo, lektoři si nás rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupinka se šla podívat na netopýra a ta druhá lezla do skalního okna. Až se všichni na všechno podívali, vyměnilo se to. Až se všichni podívali, tak jsme se vydali na menší vodopádek. Voda tam mizela do podzemí. Taky jsme si ukázali, co tam žije a roste. Pak jsme lezli zpátky do kopce, odkud jsme přišli, a po menším povídání jsme se vydali do Seče. Seč je vápencové jezírko s bílou vodou. Lektoři nám řekli, že se tady hledají jakýsi kameny, kteří vypadají jako květák. Tam jsme se pořádně vyřádili.

Pak jsme se vydali na zpáteční cestou k autobusu, ale než jsme došli na autobus, zahráli jsme si „lesní hoňku.“ Lektor řekl strom a mi jsme se ho museli chytit. Jasně, že měl někdo babu. Pak jsme se povinně čistili, od vápna co jsme měli na botách, aby nás vzal řidič do autobusu. Po kratší cestě jsme došli k autobusu a výlet byl u konce.

Výlet se nám celkem líbil. Mohlo to být sice delší, ale špatné to nebylo. Lektoři byli taky dobří a všechno nám vysvětlili. Byla to zábava a určitě by si to někdo rád zopakoval.

Jménem všech pohádek, románů a básní, všech literárních hrdinů, spisovatelů a učitelů, měj v úctě slovo a ochraňuj knížky a statečně a čestně, jako pravý rytíř se bij za všechno dobré co je v nich psáno. Těmito slovy pasoval rytíř prvňáčky ze ZŠ Pustiměř na čtenáře. Děti měli před rytířem trému, ale četly statečně. Mohly si také potěžkat meč a vyzkoušet rytířské rukavice. Nakonec jim královna předala glejt, drobné dárečky a průkazku do knihovny v Pustiměři. Děti už se moc těší, až si půjdou vypůjčit nějakou krásnou knížku.

Pasování prvňáčků na čtenáře - 12.4.2010

Fotky z hor

Jeli jsme se školou na výlet do Lipky. Lipka je dům ekologické výchovy. Viděli jsme obrázky zvířat, která v zimě spí a nespí. Líbilo se mi jak jsme dělali krmítko pro ptáky. Chtěl bych ještě někdy jet na Lipku a naučit se něco nového.

Jeli jsme se třídou do Lipky. Lipka je dům s ekologickým programem. Viděli jsme jak se vyrábí krmítko pro ptáčky. Líbila se mi pohádka o zvířatech. Kéž bychom ještě jeli do Lipky.

Jeli jsme se školou na výlet. Zúčastnili jsme se ekologického pořadu, kde se děti učí o přírodě. Viděli jsme, jak se dělají krmítka pro ptáčky. Líbilo se mi jak jsme si hráli na veverky. Na Lipku bych chtěla ještě někdy jet.

Návštěva lipky (fotky)

V pondělí 8.2.2010 jeli prvňáčci z Pustiměře do Brna na ekologický program "Zimní spáči a nespáči". Dověděli se tam spoustu zajímavostí o životě zvířat v zimě. Informace, které načerpali hned využili při zajímavých hrách, které pro ně byly připraveny. Odjížděli jsme moc spokojeni.

Návštěva Lipky (1. a 4. třída) - 8.2.2010

Ve čtvrtek 28.1.2010 navštívili naši prvňáčci a druháčci knihovnu v Pustiměři. Přivítala je tam čarodějnice, které se děti chvilku bály, ale pak si s ní zazpívaly a zasoutěžily. Měly čas si také prohlédnout knížky, časopisy i výstavku výtvarných prací žáků naší školy. Přišel je pozdravit i pan starosta. Domů si děti odnášely vlastnoručně vyrobené sněhuláčky. Dětem se v knihovně moc líbilo, tak se možná některé stanou jejími stálými návštěvníky. Děkujeme paní Pospíšilové za přípravu krásné akce.

Návštěva knihovny - fotky

Příběh je o Krabatovi a jeho přátelích, kteří chodí převlečení jako Tři králové. Hodná paní jim dala najíst a nechala je přespat u nich v seníku. Když už se najedli, tak usnuli. Krabatovi se zdál sen o šesti havranech a o jakémsi hlasu,který ho pobízel k neznámému mlýnu. Krabat se probudil dříve a řekl si, že půjde hledat ten mlýn, o kterém se mu zdálo. Po dlouhé cestě potkal babičku. Zeptal se jí, jestli tam v okolí není nějaký mlýn. Řekla, že poblíž je starý mlýn, ale nikdo neviděl, že by z něj odváželi mouku. Varovala ho, ať tam nechodí, ale Krabat si stál za svém . Když došel na místo, zjevil se tam nějaký člověk, byl to čaroděj, který Krabata kouzlem donutil stát se jeho učněm. Později ho přišli přivítat ostatní. Čaroděj byl zlý. Každý rok zavraždil jednoho z učnů, Krabat měl být poslední, dvanáctý. V poslední chvíli se pokusí vykroutit z moci černé magie, což se mu podaří pouze díky pevné vůli, pomoci věrného přítele a hlavně díky zázraku lásky, která je silnější než všechno zlo a mámení temných sil.

Naše šestá a zároveň i sedmá třída se letos v lednu vydaly do Brněnského divadla Polárka. Divadlo je malé, modernější a laděno do modré barvy. V divadle jsme byli několikrát a vždy se nám představení líbila.

Tentokrát jsme shlédli představení ,,Čarodějův učeň‘‘ od Otfrieda Preusslera. Hlavní postavou byl Krabat, mladý čarodějnický učeň, který s pomocí milované dívky a přítele zvítězí nad zlými silami. V tomto představení byla nejlépe ztvárněná postava Krabatova přítele Jury.

Představení bylo velice hezké, napínavé a také trošku strašidelné. Těšíme se na další kulturní zážitek v tomto nebo i jiném divadle.

V prostorách vestibulu školy probíhá vánoční výstava spojená s výstavou vánočních přání a novoročenek. Těšíme se na Vaši návštěvu. žáci a učitelé ZŠ Pustiměř

Dne 23.11.2009 hned první hodinu jsme celá škola i 1.stupeň dělali protikuřácký řetěz. Měli jsme skládat celkem 3 řetězy podle barvy. První byla barva žlutá, že jsme nikdy nekouřili a ani jsme to nezkusili. Druhá byla zelená, že jsme to zkusili, ale nepokračovali a poslední byla červená a to znamená, že kouříme. Všichni měli odpovídat popravdě jestli kouří nebo to zkusili nebo kouří. Největší byl žlutý řetěz a umístil se na 1.místě, potom byl zelený umístil se na 2.místě a na posledním místě byl červený řetěz. Ten byl ze všech nejmenší a to je dobře, protože bychom neměli kouřit je to nezdravé a mohli by jsme dostat rakovinu. Tak pozor nato!!!!!!!!!!!!!!!

13.11.2009 jsem se školou byli ve Vyškově na přednášce o Indii a tam jsme se dozvěděli o tom, že ti lidé, co tam žili, tak trávili většinu času na ulicích, protože si hlídali svoje stánky. Dále se vydali hledat po Indii divoce žijící zvířata. Našli: tygra indického, dále něco podobného jako jsou jeleni a ještě opice a slony. Také jsme se dozvěděli, jak můžeme poznat slona indického od slona afrického. Moc srandovní byly opice, jak kradly lidem, co měli stánky se zeleninou. Pak se přesunuli na památky, ale to už mě začalo bolet břicho, tak už mě to moc nebavilo. Dál nevím a pak se s námi rozloučili a jeli jsme zpátky do školy!

Víte, co je kyberšikana????My jsme to nevěděli, ale po návštěvě pana Pavla Šmahela už to všichni žáci deváté třídy ví. Kyberšikana je šikana odehrávající se přes internet nebo mobilní telefony. Pan Šmahel s námi strávil dvě hodiny, z čehož první jsme vyplňovali anonymní,velice zajímavý dotazník. Jeho součástí byly otázky na naše znalosti funkcí našich mobilů a počítačů, zdali nám někdo nebo my někomu ubližovali prostřednictvím internetu a mobilu či jsme byli jejím svědkem.

Další dotazník se týkal znalostí, jak moc si na internetu chráníme své soukromí. Povídali jsme si také o možných rizicích a nebezpečích internetu a různých skupinách, ať už facebook nebo libimseti, my space....Vždy musíme počítat s tím, že se na náš profil a s ním uveřejněné informace o naší osobě může dostat kdokoliv a proto by jsme měli zveřejňovat jen tolik, aby nám to neublížilo. Takže rozhodně neuvádět svoji adresu, telefon a podobné soukromé informace. Pozor také na fotky....

Máte na facebooku nastavenou bezpečnost??? Může si vaše alba či profill prohlédnout každý ??? Záleží na každém z nás, kolik o sobě na internetu uveřejníme, protože v dnešní době je to opravdu nebezpečné....

Prodloužený víkend chladného listopadu pro mnohé znamená chvíle odpočinku společně s rodinou v teple domova. V sobotu 14.11. však žáci 3. třídy toto vše oželeli a vyjeli se svými rodiči do Sokolského domu ve Vyškově. Zde se zúčastnili akce „Dětský film“.

Po dlouhém nacvičování předvedli krásný výkon s pohádkou „O kočičce a pejskovi – O pyšné noční košilce“. Děti měly velkou trému, která se však na jejich hereckých výkonech příliš neprojevila. S nasazením hrály nejen pro své rodiče, ale i diváky v sále. Na závěr vystoupení zazpívali písničku „Když jde malý bobr spát“ a rozloučili se s diváky velkou úklonou. Pro všechny zúčastněné to byla první zkušenost před tak velkým publikem.

Nutno také dodat, že při této akci byla pořádána výtvarná soutěž „O nejoblíbenějšího televizního či filmového hrdinu“, kde se děti zapojily a výsledkem pro ně bylo čestné uznání za kolektivní práci. Touto cestou bych chtěla poděkovat všem zúčastněným žákům třetí třídy a také jejich rodičům, kteří pomohli s organizací ať už kostýmovou, učením textu či dopravou dětí.

Na interaktivní pořad Podaných rukou do Olomouce jsme vyrazili společně s šestou třídou.

Protože tu byly jen dvě lektorky, museli jsme jít postupně. První byla šestá třída a potom my, sedmáci.

Nejprve jsme se všichni představili a řekli si něco o sobě. Potom jsme hráli hru s papíry na hlavě, ve které jeden lovil ostatní. Když jsme dohráli, opět jsme se posadili na měkké a pohodlné polštářky. Následně nás rozdělili do dvou skupin, ve kterých jsme proti sobě soutěžili s tenisáky, v prvním kole jsme si míček házeli do vzduchu na čas, ve druhém o zem také na čas. A třetí kolo jsme to střídali i o zem i ve vzduchu.

Poté následovala asi deseti- minutová přestávka. Během ní bylo možné využít stolní fotbal, horolezeckou zeď nebo houpačku. Ale my jsme nejvíce využili polštáře.

Když skončila přestávka, rozdělily nás lektorky do tří skupinek, které zpracovávaly projekt o drogách, alkoholu a o cigaretách. V závěru jsme s ním seznámili ostatní. Na konec jsme vyplňovali dotazník a na rozloučenou dostali kartičky s e-mailem a adresou pořádající organizace.

V úterý 6. října se žáci šesté a sedmé třídy zúčastnily projektového pořadu Podané ruce v Olomouci. Na následujících několika řádcích vám popíšu, jak vypadal náš výlet na tuto akci.

Ráno jsme nastoupili do autobusu a vyrazili jsme. Zatím to byla nuda. Někteří hráli slovní fotbal, jiní si vykládali vtipy a ostatní poslouchali hudbu z telefonů. Našim učitelům zjevně lezl na nervy ten řev ze zadní části autobusu, ale překousli to. Coby dup jsme byli v Olomouci, ale čekala nás ještě dlouhá pěší cesta přes město. Budova, kde se program odehrával, byla nedaleko Dolního náměstí, na kterém jsme si řekli organizační informace.

Šestá třída šla na program jako první. Na našem programu jsme hráli spoustu her. Asi nejvíc nás bavila hra, kde jsme zachraňovali životy. Měli jsme na výběr z několika lidí a museli jsme se rozhodnout, koho zachráníme. Nakonec jsme se téměř všichni shodli, že zachráníme vědce, který byl blízko objevení léku proti AIDS. Také jsme si povídali o našem životě. Kde jsme byli o prázdninách, jakou máme přezdívku a co nás nejvíc baví. Díky tomu jsme se i lépe poznali. Potom následovala přestávka. V místnosti byl stolní fotbal, lezecká stěna a v akváriu byla nějaká divná žába. Kluci hráli fotbal a holky lezly po stěně. Na konci programu jsme ještě dostali dotazníky, které jsme tam všichni vyplňovali.

Po skončení jsme šli na procházku městem. Všichni jsme chtěli rozchod, ale učitelé nás nutili dívat se na orloj. :D to byla samozřejmě hrozná nuda. Potom jsme měli ten vytoužený rozchod. Všichni šli na oběd nebo nakupovat. A potom šla asi polovina z nás na zmrzlinu. Hmmm, ještě teď se nám určitě zbíhají sliny. Po půl hodině jsme se začali nudit, jelikož nikdo nenašel žádnou zábavu. Jen Vilda se nenudil, honil totiž po náměstí holuby. Někteří z nás si tak utvořili debatní kroužek. Muselo to být něco se na nás dívat, když tam stojíme uprostřed náměstí a povídáme si. Dokonce si na nás nějací puberťáci ukazovali. Nám to nevadilo, my jsme si jich nevšímali.

Konečně uběhl ten pomalý čas a šli jsme na autobus. V autobuse opět někteří hráli slovní fotbal, jiní si vykládali vtipy a ostatní poslouchali hudbu z telefonů. No přesně jak předtím. Když jsme konečně dojeli do Pustiměře, bylo už půl čtvrté. Dojíždějící si stěžovali, že jim ujel autobus a tak všichni začali volat domů. No jednoduše si zajišťovali odvoz.

V měsíci září se na naší škole uskutečnil program o poruchách příjmu potravy (občanské sdružení Anabell). V úvodu jsme si měli vybrat smajlíka, který odpovídal naší náladě a svoji volbu zdůvodnit. Dál jsme se učili správnému stravování podle zásad potravinové pyramidy. Řešili jsme příběh jedné anorektičky. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého, proto si myslím, že byl pořad věnovaný problematice bulimie a mentální anorexie velice poučný.

Už je všechno hotové??? Už ano. Super, můžeme začít. Psal se den 15.10.2009 a my, deváťáci, se nemohli dočkat všech těch malých pumprlíků, kterých bylo 66. Zhruba v 9.15 přišly první dětičky z Radslavic a za chvilku i první třída s pustiměřskou školkou.

Vysléknout se z bundiček a čepiček a rukaviček a botiček, nazout přezůvky a jde se na to!!! Při první písničce jsem dostala chuť na pribináčka, o kterém jsme zpívali. A pak se to rozjelo!!! Tancovali jsme úplně všichni, měli jsme totiž skvělého dýdžeje. Rozdělení do skupinek po 7-9 dětech bylo trochu chaotické, ale všechno jsme za asistence paní učitelek zvládli. Každá skupinka dostala kartičku, na kterou jsme napsali jejich jména a za každý splněný úkol se tiskla razítka. Pro děti jsme měli připravené zábavné hry. Třeba poznávání jednoduchých předmětů se zavázanýma očima, přetahování lanem, šlapání balónků, či skládání obrázků a ochutnávání potravin. K dispozici byly i barvičky, kterými jsme prťatům pomalovali tvářičky. Celým programem nás provázela Terka Přibylová (Dlouhý) a Honza Školař (postava Večerníčka). Dopoledne moc rychle uběhlo, a i když všichni protestovali, museli jsme rozdat diplomy a malou sladkou odměnu. Z reproduktorů se ozval první tón písničky „Jede, jede mašinka“ a mašinka to byla opravdu dlouhá.

Tak hlasité „AHÓJ“ tělocvična v Pustiměři opravdu ještě nezažila. Bylo nám s vámi hezky... :)